Početnou skupinu těchto specifických světelných zdrojů tvoří nízkotlaké trubice. Liší se především konstrukcí, ty méně výkonné do 55 W se používají ve vertikální poloze, příkon od 90 W naopak limituje tyto zdroje horizontální polohou. Polohování světel má významný vliv na jejich životnost a je třeba jej dodržovat.
Výhody nízkotlakých sodíkových světel
- Velmi dlouhá životnost zhruba 18 – 20 tisíc hodin a při dodržení polohy sodíkové výbojky stabilní světelný tok po celou dobu životnosti (odhadem 5 – 7 let).
- Nízká hodnota jasu, která umožňuje ve srovnání s jejich vysokotlakými souputníky využít je i pro osvětlení v interiéru.
- Velmi vysoký měrný světelný tok, u speciálních předřadníků až 200 lumen /W.
- Účinnost výbojek není takřka závislá na teplotě okolního prostředí, pracují spolehlivě jak při teplotách pod bodem mrazu, tak i v letním horku.
- Jsou ideálním svítidlem při snížené viditelnosti za mlhy.
- Lze je opakovaně zažehnout i při krátkodobém výpadku elektřiny, zapalují se bez problémů až do teplot kolem -20 stupňů Celsia a vzhledem k nízkému tlaku par i velice rychle, během zlomku sekundy.
- Neobsahují rtuť, ale jelikož jímají značné množství tekutého sodíku, je nutné s nimi zacházet jako s ostatními výbojkami – velice opatrně s nimi manipulovat a odpad nelikvidovat jako komunální.
Jaké jsou jejich nevýhody
- Nízký tlak sodíkových par způsobuje nerovnoměrný světelný tok a jakousi pulzaci světla.
- K zapálení výbojek je třeba vyšší napětí, jaké lze získat jen speciálními předřadníky.
- Podání barev je velice omezené a poměrně nevhodné pro běžné denní svícení, hodí se spíše pro specifické účely. Světelné spektrum je označeno jako Ra =0 a patří k nejhorším světelným zdrojům vůbec.
- Světla jsou omezena nižším příkonem, souvisí to s jejich konstrukcí. Velmi vysoké příkony by znamenaly obrovské výrobní náklady a velké rozměry výbojek, přibližně kolem 1 metru. Osvětlená plocha je tedy vždy menší než u vysokotlakých zdrojů.
